Ve východní části Kolovrat, u nového hřbitova, stojí na vyvýšeném prostranství barokní socha sv. Donáta. Sochu nechala zhotovit v šedesátých 18. století Marie Terezie Savojská.

Naši předci žili více spjati s přírodou. Uměli ji naslouchat, znali dokonale její chod a potřeby a příroda byla hlavním zdrojem jejich obživy. Případné vrtochy počasí tak znatelně zasahovaly do jejich životů. Aby byl majetek před přírodními živly chráněn, zřizovala vrchnost na svých panstvích kapličky a sochy světců. Ti měli napomáhat chránit úrodu a hospodářská zvířata před nepohodou a pohromami.

U polních cest a na návrších za obcemi tak často najdeme sochy svatého Vendelína, ochránce dobytka, svatého Linharta, patrona sedláků a čeledínů či svatého Floriána, který ochraňoval lid, dobytek a úrodu před ohněm a velkou vodou.

Kultu svatého Floriána se blíží uctívání svatého Donáta. Ten byl velmi oblíben především v Itálii mezi rolníky, jako ochránce úrody a dobytka před bouřemi, krupobitím a morem. Mezi jeho atributy tak často nacházíme strom zasažený bleskem, kolo s pěti hořícími svícemi či snopy obilí.

Jako ochránce svých panství si zvolila svatého Donáta česká šlechtična Marie Terezie Savojská. V červnu 1764 písemně nařídila, aby na každém jejím panství na černokostelecku a uhříněvesku byla na vhodném místě vystavěna socha sv. Donáta. Správci jednotlivých panství vybrali pro umístění soch vyvýšená prostranství mezi polnostmi a prostor dotvořili vysazením čtyř lip. Například v Kolovratech tak celek tvoří výraznou krajinnou dominantu.

Kolovratský sv. Donát stojí na pískovcovém podstavci, jehož čelní strana je ozdobena aliančním erbem, lichtenštejnsko-savojským. Dvojerb je upomínkou na to, ze kterého rodu šlechtična pocházela, a do kterého se v říjnu 1713 přivdala. Na podstavci je ještě zaznamenám rok vyhotovení památky – 1765. Socha představuje světce v biskupském rouchu, který v levé ruce drží knihu. Pravá ruka je uražená, předpokládá se však, že držela obilné klasy.

Kromě Kolovrat byly sochy sv. Donáta zhotoveny ještě u Škvorce, u Kounic, u Ratají nad Sázavou a nedaleko Kostelce nad Černými Lesy.

Aby panovnice podpořila ochrannou moc světce, přikázala, aby se k Donátovi pravidelně konala procesí s modlitbami za odvrácení rozmarů počasí. Poddaní měli navíc povinnost se při každém návratu z polních prací u sochy zastavit a prosit či poděkovat za hojnou úrodu.

Na svátek sv. Donáta (07. srpna) pak byly v okolí soch zapalovány ohně. Nejdéle chodilo donátské procesí ve vsi Kolovraty, a to až do května 1947. Po únoru 1948 byly tyto průvody zakázány a již nikdy nebyly v našem kraji obnoveny.

Osvícená panovnice si však uvědomovala, že ochrana svatého Donáta nemusí být všemocná. Zřídila proto Donationsfond pro případ živelných pohrom. Do něj vložila přes dvacet tisíc rýnských zlatých a případné škody na úrodě či majetku, z něj byly sanovány. V letech 1770 – 1771, když vypukl hladomor, nechala dokonce otevřít panské sýpky a poddaným odpustila některé poplatky.

Každé panství obdrželo třicet zlatých, které sloužily na údržbu či případnou renovaci soch.

Socha sv. Donáta v Kolovratech byla prohlášena Ministerstvem kultury ČR za státem chráněnou kulturní památku (dne 13. září 2001) a Státní ústav památkové péče v Praze ji zapsal do Ústředního seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 2156.

« Mapa všech bodů

[mapsmarker marker=“19″]

• Předchozí: Hrusický kostel sv. Václava